Gender - Články

Fakta a mýty o sexuálním obtěžování
10.01.2014
Fakta a mýty o sexuálním obtěžování

Dle zákoníku práce je sexuální obtěžování definováno jako: „Jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé“.

Co je vnímáno, jako sexuální obtěžování:
 sexuálně podbarvená konverzace
 neverbální (obrázky nahých dívek na stěnách, dvojsmyslné posuňky-gesta)
 posílání lechtivých vtipů a obrázků po síti; vylepování lechtivých obrázků
 prohlížení pornografie v zaměstnání (internet)
 verbální (nepříjemné sexuální vyjadřování, nabídky, narážky)
 flirtování mezi kolegy, flirtování se zákazníky či obchodními partnery
 nepříjemné otázky na soukromý život (např. na sexuální život, na sexuální orientaci)
 fyzické (dotyky, které nejsou nutné), přehnané dotýkání se, fyzické kontakty
 vynucování sexuálních kontaktů, sexuální vydírání, znásilnění
Ze statistik vyplývá, že sexuálním obtěžováním se během pracovní kariéry setkala značná část žen i mužů. Jedná se přibližně o čtvrtinu všech pracujících žen (28%) a 22% mužů. I přes vysoký výskyt různých forem obtěžování na pracovišti je toto téma stále vnímáno jako kontroverzní, o kterém nikdo nechce mluvit.
I přes to, že existují jasně deklarující fakta o výskytu obtěžování na pracovišti, je toto téma obestřeno řadou mýtů. „Sexuální obtěžování neexistuje“ – tento výrok je doménou nepostižených osob. Domněnka je vyvozována ze skutečnosti, jelikož sexuální obtěžování není vidět, protože není projevováno na veřejnosti. Dalším mýtem je „nemožnost přesného vymezení sexuálního obtěžování“ jelikož každý má jiné vnímání. Zde ovšem vzniká otázka proč signál, že chování je nevhodné, není dostačujícím podnětem pro to, aby aktér své chování změnil?
Obranou před sexuálním obtěžováním na pracovišti je nadřízený, případně odborová organizace. Pokud postižený nenajde zastání ve firmě, postupuje podáním žaloby k soudu na nerovné zacházení. V praxi, však většina lidí, kteří zažili sexuální obtěžování, nakonec své místo opustí. To by ale mělo být až krajní řešení.

Další variantou obtěžování na pracovišti může být tzv. „Mobbing“
Mobbing je psychický teror, který se odehrává na pracovišti mezi kolegy. Školství je po zdravotnictví druhou nejohroženější oblastí. Tento patologický jev sice existuje velmi dlouho, ale útoky mobberů jsou čím dál tím častější a brutálnější. Zatímco šikaně či fyzickému násilí je věnována značná pozornost, mobbing je stále jaksi přehlížen a podceňován.
 Jedná se o cílené a opakované napadání jedince kolegou nebo skupinou kolegů.
 Je to tedy speciální typ obecně patologického chování – šikany. O mobbingu se hovoří tehdy, jestliže se jedná o útok na oběť alespoň jedenkrát týdně a nejméně po dobu půl roku.
 Mobbing může mít celou paletu podob a různou intenzitu – ponižování, osočování, ironizování, podceňování, obviňování a jiné rušivé a závadné jednání. Pokud je iniciátorem psychického nátlaku nadřízený, pak hovoříme o bossingu.
 Evropské statistiky uvádějí, že obětí mobbingu je 5-8 % zaměstnanců. Až 20 % případů pak končí tragicky sebevraždou. Tato čísla jsou alarmující, bohužel ale pravdivá.

Použitá literatura:
www.genderstudies.cz

Chcete vidět ostatní články?