Nejčastější dotazy

Proč mám vědět, co je gender? Já vařím ráda…
Gender má reálné dopady na naše životy (strukturuje naše životní cíle, naše postavení ve společnosti i rodině). Pokud máme reálnou možnost volby a řekneme, že nás vaření baví, je pouze naší volbou toto rozhodnutí udělat a v takovém případě není problematické. Role spojené s muži a „naopak“ role očekávané od žen jsou ale většinou chápány jako „přirozené“. To možnost volby životního cíle, ale i jednoduchých každodenních aktivit nebo například volby povolání a s ní spojené životní prestiže, či závislosti, znemožňuje. Dokud nás gender rozlišovaný v naší společnosti na „mužský“ a „ženský“ omezuje, je potřeba se o něm bavit a bourat stereotypní představy o tom, jací by měli být muži, či ženy.

Jak se máme bránit diskriminaci a co diskriminace je?
Diskriminace existuje několik druhů, které definuje Antidiskriminační zákon z roku 2009. Jedná se o diskriminaci přímou a nepřímou, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.
Přímou diskriminací se rozumí „takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru (Antidiskrimin. zákon 2009, § 2 odst. 3).“

Antidiskriminační zákon také stanovuje postupy, jak se diskriminaci bránit. Rozlišuje přitom na diskriminaci při přijímání do zaměstnání a diskriminaci v zaměstnání (a při ukončování pracovního poměru).
Pokud došlo k diskriminaci při přijímacím řízení nebo již při vypsání pracovní pozice (inzeráty), obraťte se na nejbližší úřad práce.
Pokud dochází k diskriminaci v zaměstnání, podejte podnět inspektorátu práce v nejbližším místě sídla zaměstnavatele.

Podnět by vždy měly obsahovat:
1. Vaše kontaktní a identifikační údaje (pro zpětnou vazbu)
2. Označení zaměstnavatele
3. Popis diskriminačního jednání, které bylo v rozporu se zákonem o zaměstnanosti.

Úplné znění Antidiskriminačního zákona můžete nalézt na stránkách MPSV:
http://www.mpsv.cz/ppropo.php ?ID=z198_2009o

Proč prosazovat rovnost příležitostí žen a mužů, když už právní rovnost máme?
Ženy a muži právní rovnosti (de jure) již dosáhli. Stále však existují nerovnosti, které je třeba odstraňovat a tak dosáhnout rovnosti de facto. Navíc rovnost ne vždy znamená stejné podmínky. Ne všichni mají stejné „startovní pozice“ a na tyto výchozí nerovnosti je třeba také brát ohled. Například ženy nemají často stejné podmínky pro dosažení pracovního úspěchu – čelí různým překážkám (očekávání, která povolání se hodí pro ženy; očekávání, že pro ženy je spíše než povolání a kariéra důležitá rodina a péče o děti a další diskriminační praktiky a genderové předsudky). To vše ženy staví na nevýhodné „startovní“ místo.

K čemu jsou dobré kvóty? Nevedou kvóty k diskriminaci mužů?
Kvóty jsou nástrojem umožňujícím narovnat přetrvávající nerovnosti ve společnosti. Často se argumentuje proti kvótám, že až přijde čas, nebo dojde „přirozený vývoj“, nerovnosti zmizí. Vzhledem k tomu, že se považujeme za demokratickou společnost, měli bychom nerovnosti a současně také nerovný přístup k rozhodovacím (mocenským) pozicím, odstranit co nejdříve. Navíc, znevýhodnění žen například na vysokých pracovních pozicích je pouhým vyrovnáním současných existujících vylučujících mechanismů, které ženám brání se do této pozice dostat, zatímco muži se to těchto pozic častěji dostávají jaksi automaticky. Toto zvýhodňování nebývá kupodivu nijak ve veřejných diskusích problematizováno.
Kvóty navíc nemají za cíl zvýhodňovat ženy, ale jejich cílem je vyváženost. Cílem je nejčastěji dosažení 40-60% zastoupení jednoho či druhého pohlaví. Navíc je ze zákona povinnost vybrat tu osobu, která je kvalifikovanější. Nemůže se tedy stát, že by byla vybrána žena, která bude méně kvalifikovaná než muž.